Historie města, cechy, městský znak, požáry

Kurzfassung: 
První městská práva udělil Žitavě ve 13. století český král Přemysl Otakara II. Až do 17. století patřila k Českému království. Historie města je velice barvitá. Svůj první městský erb obdržela Žitava ijž počátkem 14. století. Ve stejné době se první řemeslníci začali sdružovat do cechů. Jeden z prvních byl cech soukeníků, jejichž zvláštní postavení v hospodářství města je dodnes zřetelná z četných názvů obcí a čtvrtí, jako např. „Soukenická čtvrť „(Weberviertel) či „Soukenická ulice“ (Weberstrasse). Srdce města bylo ovšem rovněž sužováno četnými požáry. Poslední velký požár, během kterého byla zničen mezi jinými Johanniskirche, radnice a další významné budovy, zasáhl město v létě roku 1757.
Absatz: 
Titel: 
Historie města
Pohled na město v 18. století
Text: 

Počátky historie města sahají až do 12 století. Město Žitava, jejíž jméno je odvozeno od slovanského slova „žito“, se v během středověku až raného novověku rozvinula v hospodářsky vyspělé a geograficky důležité centrum obchodu. Vzácná plátna, Fajáns a další výrobky byly odtud prodávány do celé Evropy. Osobnosti jako Nikolaus von Dornsprach, Andreas Noac, Christian Weise, Andreas Hammerschidt byly ve své době váženými občany města a významně přispěly k formování pověsti města a jeho škol.

 

Avšak požárem z roku 1757 končí rozkvět Žitavy jako obchodního centra. Budovy automobilky Phänomen-Werke z počátku 20. století, předchůdce pozdějšího nákladní automobily značky Robur vyrábějícího závodu VEB Robur-Werke, svědčí o nastupujícím a vzrůstajícím automobilovém průmyslu.

Vedle Řeznické bašty (Fleischerbastei), Městských lázní (Stadtbad), kostelů Kreuzkirche a Klosterkirche zůstaly zachována obě Žitavská postní plátna  ( Zittauer Fastentücher). Velké Žitavské postní plátno z roku 1472 se trvale vystaveno v Museu Kostela sv. Kříže (Museum Kirche zum Heiligen Kreuz) Malé Žitavské postní plátno, pocházející z roku 1573, je k vidění v Kulturně-historickém muzeu Františkánského kláštera (Kulturhistorischen Museum Franziskanerkloster).

Accordion: 
Accordion Element: 
Titel: 
Historie města
Accordion Inhalt: 
Pohled na město v 18. století
Text: 

Z roku 1238 pochází první zmínka o městě Žitava v listině kláštera St, Marienthal. Pár let později objel český král Přemysl Otakar II na svém koni symbolicky město a tímto aktem vytyčil hranice budoucích městských hradeb, posléze propůjčil městu městská práva.

V roce 1346 se města Budyšín (Bautzen), Lobava (Löbau), Zhořelec (Görlitz), Kamenice (Kamenz), Lubáň (Lauban) a Žitava (Zitta) za účelem ochrany míru a proti rytířským loupežným výjezdům spojila do spolku tzv. Šestiměstí (Sechstädtebund). Vzhledem ke svému tehdejšímu hospodářskému postvení a bohatým a čilým obchodním vztahům získala Žitava přívlastek „ bohatá“ (die Reiche).

Mezi lety 1421 a 1436 byla Žitava sídlem pánů pražské metropolitní kapituly. České arcibiskupství bylo spravována Kostelem Sv. Jana (Johanniskirche), tehdejším sídlem Pražské metropolitní kapituly.

V roce 1472 bylo v kostele Sv. Jana (St. Johanniskirche) poprvé vystaveno Velké Žitavské postní plátno. Na 90 biblických výjevech je vypravován biblický od stvoření světa do posledního soudu. Reformační snahy v Žitavě vyvrcholily v roce 1545 jmenováním evangelického faráře jménem Heydenreich evangelicky smýšlející Radou města. Malé Žitavské postní plátno bylo poprvé vystaveno v roce 1573 v kostele Sv jana (Johanniskirche). Jedná se o jediné reformační postní plátno v Evropě.

V roce 1586 bylo slavnostně otevřeno Žitavské gymnázium. Významnými rektory byl například Christian Keimann, Christian Weise a Johann Christoph Wenzel. Pražským mírem v roce 1635 byla Žitava a Horní Lužice přidělena Saskému kurfiřství.

V roce 1840 byl položen základní kámen pro stavbu v pořadí 3. žitavské radnice. O pět let později byla stavba slavnostně uvedena do provozu.

V roce 1854 byla dokončena stavba železničního mostu (Neiße-Viadukt) železniční trasy Žitava-Liberec a v roce 1859 bylo slavnostně otevřeno žitavské hlavní nádraží.

Do roku 1869 byla odkryta značná část staré městské hradby. Na jejím místě vznikla zelení lemovaný městský okruh obepínající historické centrum města, příslovečně nazývaný „Grüner Ring“ a ulice Ringstraße.

V roce 1890 vznikla železniční společnost Žitavská úzkokolejka (Kleinbahn Zittau-Oybin-Johnsdorf ) a byl založen závod na výrobu nákladních automobilů Phänomen-Werke, předchůdce pozdějšího závodu VEB Robur-Werke, kde se vyráběly nákladní automobily značky Robur.

V roce 1921 byl v Klášterním kostele (Klosterkirche) odhalen památník na památku padlých za první světové války.

Po skončení druhé světové války připadly vytyčením nových hranic veškerá oblast východně od Nisy Polsku. Žitava tak přišla o svou městskou čtvrť  Porajow (Großporitz).

V roce 1988 oslavila Žitava 750 let od první písemné zmínky. O rok později se tisíce občanů města účastnily mírové sametové revoluce. 

Založením Vysoké školy inženýrských, ekonomických a sociálních věd v Žitavě a Zhořelci (Hochschule für Technik, Wirtschaft und Sozialwesen Zittau / Görlitz ) v roce 1992 pokračuje Žitava ve své staletí čítající tradici ve vzdělávání, vědě a umění. V nově vznikající průmyslové čtvrti Weinau a Pethau otevírají první nově založené firmy své provozy. Ve stejné době je v Žitavě otevřen trilaterální hraniční přechod. 

Dne 1. ledna 1995 se Hornolužický kraj přejmenovává na Kraj Löbau-Zittau. Město Žitava se v roce 1996 stává statutárním městem (Große Kreisstadt). Po 63 letech byla výstavou v prostorách radnice veřejnosti opět zpřístupněna nove zrestaurovaná Žitavská postní plátna.

V roce 1998 se poprvé konají městské slavnosti “Spectaculum Civitae”.

Od 12. června roku 1999 je Velké Žitavské postní plátno z roku 1472 trvale vystaveno v Muzeu Kostela Sv. Kříže (Kirche zum Heiligen Kreuz).

Silné deště ve dnech 7. a 8. srpna roku 2010 způsobily záplavy a povodně, jaké region dosud nezažil.

Kronika města Žitavy 1238-2016

Titel: 
Žitavský městský znak
Accordion Inhalt: 
Ozdobný městský znak
Žitavský ozdobný městský znak
Text: 

Město Žitava používalo vždy písmeno „Z“ ve svém znaku k naznačení slovanského původu svého jména.

Nejstarší známý znak ukazuje bílé písmeno „Z“ na červeném štítu. Na štítu se znázorněna rytířská přilba s modrou a červenou stužkou a strom s rozdělenou korunou, který má symbolizovat úrodnost regionu.

Na znaku z roku 1310, zmíněném na nalezené listině lze spatřit mezi dvě věže umístěný štít se dvěma dubovými větvičkami složenými do černého kříže. Nad ním se nachází přilba s obrázkem ryby s dvojitou chocholkou. Tyto symboly poukazují na vládu Heinricha von Leippe a Dube, jelikož se nacházejí také v erbu jeho Dynastie.

Kolem roku 1337 vytáhli Žitavané na ochranu obyvatel do boje proti lupičům s úmyslem zničit jejich sídla, takzvané loupežné zámky. Zemský pán Vévoda Heinrich von Jauer propůjčil městu po dobytí zámku Zollenstein jako městský znak černého orla na žlutém pozadí, který je současně znakem slezských Vévodů. Ve 14. století, za vlády krále Johanna byl mezi dvě věže na červené pozadí vsazen český, napůl černý, napůl bílý lev s dvojitým bílým vztyčeným ocasem. Svou dobou byl lev zobrazován s korunou na hlavě.

Tyto tři znaky, bílé „Z“ v červeném štítu, černý slezský orel na žlutém pozadí a český bílý lev na červeném pozadí byly seskládány do jednoho jednotného erbu. Od roku 1559 zdobila hlavu lva zlatá koruna. Pro důležité záležitosti si městská Rada nechala na zakázku vyrobit větší radní razítko.

Dnešní ozdobný městský znak Žitavy obsahuje jak písmeno „Z“ z původního znaku, umístěné na středovém štítu červené barvy, tak ze 14. století pocházející znkay slezského orla na žlutém pozadí a českého dvouocasého lva na červeném pozadí. Do znaku přibylo jako ozdoba ještě přikrývadlo (famfrnoch) se zavřeným černým a zlatým orlím křídlem, které má symbolizovat na rovnost města a šlechtických zemských stavů. Tento na čtyři části rozdělený městský znak se středovým štítem a s přikrývadlem (nebo bez přikrývadla) se používá dodnes. 

Titel: 
Žitavské cechy
Accordion Inhalt: 
Zunftlade der Töpferinnung
Text: 

Důležitá role řemesla je dodnes patrna v názvech ulic města. Tkalcovská (Webestrasse), Lazebnická ulička (Badergasse), Hrnčířský Vrch (Töpferberg) a Řeznická Bašta (Fleischerbastei) zůstaly zachovány dodnes, zatímco Bednářská (Büttnergasse), Řeznická (Fleischergasse), Buřtová (Wurstgasse) a Ostružnická ulice (Sporergasse) byly časem přejmenovány. Zlatá Ulička (Goldgässchen) se dnes nazývá Klášterní Ulice (Klostergasse) a bývalá Ostružnická Ulička (Sporergasse) se dnes jmenuje Frauenstraße.

V těchto ulicích se usazovali převážně řemeslníci, kteří si zde zřizovali své živnosti a dílny. Aby se jim dařilo lépe prosazovat své zájmy, začali se slučovat do cechů. Každé řemeslo mělo svůj vlastní cech. Řemeslníci a jejich rodiny tvořili převážnou část obyvatel tehdejší Žitavy.

Cechovní život v té době podléhal přísným pravidlům. Cechy rozhodovaly o vyučování nových učňů, o právech a povinnostech tovaryšů a v neposlední řadě o jejich kariérním vzestupu směrem k cechovnímu mistrovi. Zároveň bděly cechy nad kvalitou výrobků a dodržováním předepsaných cen.

Každý cech měl svou vlastní pokladnici, pečeť, erb, neboli cechovní značku a svou vlastní vlajku. Všechny tyto předměty byly uchovávány v cechovní truhle. Právo na vykonávání cechovního řemesla bylo děděno z generace na generaci, nebo mohlo být zakoupeno. Cechy se aktivně podílely i na ochraně města před nepříteli či na hašení velkých požárů. Každý cech měl na starost určitý kousek městské hradby, o čemž dodnes svědčí tzv. Řeznická Bašta (Fleischerbastei).

Žitavské cechy byly podřízeny přísné hierarchii. Nejstarší, nejpočetnější a nejuznávanější z nich byli soukeníci, kteří svůj cechovní zákon obdrželi již v roce 1312. Názvy ulic a míst, jako např. Soukenický kostel (Weberkirche), Soukenická ulice ( Weberstraße), Soukenické předměstí (Webervorstadt) a Soukenická čtvrť (Weberviertel) dodnes svědčí o vedoucí pozici tohoto cechu. Řezníci, obuvníci, pekaři, kteří zásobovali obyvatele města základními životními potřebami, byli v cechovní hierarchii na druhém místě, následováni cechem krejčovským, kramářským, sklenářským, kovářským, truhlářským, cínařským, zlatnickým, plátenickým, hrnčířským a dalšími cechy.

V Muzeích města Žitavy (Städtische Museen) jsou uchovány četné cechovní truhly, sloužící dříve k uchovávání cechovního zákona náležitostí, jakož i četných předpisů k zachování řemeslnického učení a osobní slušnosti.

Titel: 
Městské požáry
Accordion Inhalt: 
Městský požár z roku 1608 (rytina)
Text: 

První požár velkého rozsahu zasáhl Žitavu v roce 1359. Dřevěná obydlí rychle shořela takřka na prach. Po této zkušenosti vydal čísla Karel IV výnos, jež ukládal povinnost stavět od této chvíle stavby z kamene místo ze dřeva. Náměstí bylo zmenšeno, dvorky na západní a jižní straně města byly posunuty směrem k městu a jižně od Kostela sv. Jana (Johanniskirche) byl vystaven domovní blok.

Dne 15. července 1422 začalo částečně hořet v Soukenické ulici (Webergasse) v Soukenické čtvrti, odkud se požár rozšířil do celého města. Shořela střecha Kostela sv. Jana (Johanniskirche), dále věž křížového dvora a městská škola.

V roce 1567, rok poté, co při požáru v Řeznické ulici zahynuly dvě ženy, byl vyhlášen protipožární řád města Žitavy.  

Jeden z nejničivějších požár vypukl dne 7. června 1608. Oheň se vznítil v ulici Neustadt a během pouhých 3 hodin zničil ca 500 domů, především v Büttnergasse, Spürgasse, Fleischergasse a na náměstí. Radniční věž se vlivem žáru zhroutila. Záchranné a hasící práce byly ztíženy díky nedostatečným pomůckám. Císařské úlevy na dani na dobu 9 let, jakož i četné peněžní dary pomohly k nové výstavbě ca 350 z oněch 500 zničených domů. Příčinou požáru bylo žhářství.

Během třicetileté války (1618-1648) došlo k četným tzv. „vražedným požárům“. Žháři úmyslně zakládali požáry, aby zničili stopy po rabování a aby nepříteli nezůstalo vůbec nic. V Žitavě způsobily císařská vojska tímto způsobem mezi lety 1632 a 1634 rozsáhlé škody. V roce 1643 zničili celý Kostel sv. Kříže (Kreuzkirche).

Ostřelování rakouskými vojsky během Sedmileté války způsobilo dne 23. 7. 1757 poslední velkoplošný požár. Rakouští vojáci se tímto způsobem snažili vynutit kapitulaci pruských vojsk, jež obsadily město. Jako první padl za oběť hostinec „ U zlaté hvězdy“ na ulici Neustadt. Z celkem 641 domů zcela vyhořelo 599. Mezi zničenými budovami byly například soukromé knihovny se svými cennými sbírkami knih, Kostel sv. Jana (Johanniskirche) a radnice včetně bohatého městského archívu.

Accordion Inhalt: 

Social Content: Drucken, Mail, Sociallinks