Stálá expozice
Bohatá historie Kulturněhistorického muzea Františkánský klášter se odráží i v charakteru této památkově chráněné stavby . V hlavní budově, křížovou chodbou propojené s vedlejší stavbou, pojmenovanou místními po dřívějším známém starostovi Heinrichu von Heffter příznačně Heffterbau, se kromě pokladny a obchodu se suvenýry nachází také prostory stálých expozic. V Heffterbau čeká na návštěvníky velká místnost s dočasnými výstavami, sbírka a kabinet kuriozit. Mezi těmito dvěma budovami se nachází klášterní nádvoří. Díky své historii a dalekosáhlému významu se klášter postupně stal kulturním centrem Horní Lužice, což se harmonicky snoubí s využitím celého stavebního komplexu. Při jeho návštěvě budete překvapeni množstvím pokladů, jež jsou zde uloženy.
Historie Městských muzeí sahá ž do roku 1709, kdy byl ve výstavním sále komplexu tehdejšího Františkánského kláštera zřízen kabinet kuriozit z žitavské městské knihovny. Historie sbírky začíná dovozem prvního exponátu z Vídně, kterým byly sloupové sluneční hodiny. Díky tomu patří Žitavská muzea k nejstarším měšťanským muzeím střední Evropy. V roce 1854 se stávají kulturněhistorickou institucí a tím i prvním městským muzeem v Sasku. Raritní barokní sbírky muzea jsou doplněné o artefakty z období antiky, které shromáždil žitavský historik Christian Adolph Pescheck. Sbírky byly postupně rozšiřovány a dnes obsahují více než 35 000 inventarizovaných objektů s nespočtem jednotlivých předmětů.
Stavební komplex bývalého Františkánského kláštera je považován za jeden z nejstarších a nejvýznamnějších architektonických souborů města Žitavy. Ve východním a západním křídle jsou uchovávány bohaté a vzácné sbírky Městských muzeí. Jižní stranu pak zabírá Klášterní kostel (Kostel sv. Petra a Pavla) se svou 70 m dlouhou věží – zde slouží již od roku 1598 bohoslužby evangelicko-luteránská farnost. Středověké západní křídlo bylo vystavěno v období pozdní renesance a baroka. Skvostný štít na této budově byl vytvořen mezi léty 1658-1662, kdy v čele města stál starosta Heinrich von Heffter, po němž je budova nazvána „Heffterbau“. Přízemí této stavby bylo během staletí využíváno jako klášterní kaple, český kostel, tělocvična a výstavní sál. V 1. poschodí hráli žáci Žitavského gymnázia od roku 1710 divadlo. Později zde byla umístěna část městské knihovny, od roku 1937 sloužil sál jako muzejní výstavní prostor, od roku 2004 jsou zde umístěny naše sbírky. Ve druhém poschodí byl v roce 1709 slavnostně otevřen barokní sál, který je dnes využíván jako výstavní prostor pro umělecké sbírky a cennosti z žitavské městské knihovny a zároveň se stává jednou z nejstarších městských muzejních místností střední Evropy. Dnes se zde nachází kabinet kuriozit obsahující jedinečné cenné předměty původně pocházející z dnešní knihovny Christian-Weise-Bibliothek a muzejního inventáře.
Malé Žitavské postní plátno, vzácné renesanční umělecké dílo a jediné dochované evangelické postní plátno zasvěcující diváka do dějin reformace, je nejcennějším exponátem Kulturněhistorického Muzea Františkánský klášter. Umělecký výtvor vytvořený neznámým malířem dle předlohy Lamberta Lombarda měří na výšku pozoruhodné 4, 30 a na šířku 3,5 metry. Po dlouhých peripetiích osudu je zde trvale vystaveno od roku 2005.
Společně s Velkým Žitavským postním plátnem tvoří Malé Žitavské postní plátno část cesty Via Sacra. Obě tyto památky svým významen přesahují hranice Saska.
Deset zde prezentovaných artefaktů připomíná návštěvníkům klíčové okamžiky z více než 800 let staré historie Žitavy. Stříbrné mince z 13. století, husitský buben, ohořelý trám ze starého kostela sv. Jana, ale také sud s penězi, model mechanického tkalcovského stavu a kousek uhlí vypráví o vzestupech a pádech tohoto města ležícího ve středu Evropy.
Střídaly se zde doby válek a míru, období hospodářského rozkvětu s časem krize. Na utváření bohaté kultury tohoto starého českého královského města se podílely nejrůznější evropské mocnosti. Teprve ve 20. století ztrácí Žitava v mezinárodním měřítku na významu. V novodobé historii město opět otevřelo své hranice a jako součást Trojzemí na březích řeky Nisy ocitá v samém srdci Evropy.
Poutavá stálá expozice přístupná v několika jazycích byla otevřena v roce 2011. Návštěvníci se prostřednictvím historických zobrazení a fascinujících modelů města seznámí mimo jiné s historickou tváří Žitavy. Ve středověkých klášterních sklepeních si návštěvníci mohou prohlédnout zbytky historického vodovodního systému či ukázky hrnčířského umění a soudnictví.
Po staletí bývalo horní patro dnešního Kulturněhistorického muzea Františkánského kláštera v Žitavě obydleno. Od 13. století až po reformaci církve zde bydleli mniši, poté až do roku 1928 zde nacházely útočiště vdovy a potřebné starší ženy. Příležitostně zde byli ubytováváni i různí vážení hosté – výzdoby na zdech a nástěnné malby v interiérech, jako například žitavské vyobrazení Studny mládí (Zittauer Jungbrunnen), svědčí o vysokých nárocích jejich nocležníků. Nová stálá expozice „Žitavské životní prostory“ (Zittauer Lebensräume) navazuje na tuto historii. Jedinečné předměty z bohatých žitavských sbírek vyprávějí příběhy starých a mladých, chudých a bohatých, z města i z vesnice. Počínaje prohlídkou skleněné číše s vyobrazením životních etap od narození až po smrt získá návštěvník v celkem 14 tematicky řazených odděleních náhled do všedního dne tehdejších obyvatel města a okolních vesnic a seznámí s různými životními příběhy „od kolébky až do hrobu“.
V roce 2008 byly v horním patře původního Františkánského kláštera pod silnou vrstvou omítky objeveny fresky nazvané příznačně Studna mládí (Jungbrunnen). Na vozech, žebřiňácích, nosítkách, nůších či o holi míří ke studni ze všech stran míří lidé nejrůznějšího postavení - od králů a královen až po jeptišky a žebravé mnichy - aby se napili omlazujícího pramene a oddali se tak věčné lásce. Zdejší vyobrazení studny jako symbolu tužeb, obrazu snových představ o věčném životě je v neposlední řadě také naprosto ojedinělým a unikátním dobovým dokumentem z období 15. století dochovaným severně od Alp.
Fascinován textilními obrazy na Žitavských postních plátnech z let 1472 a 1573 věnoval kolínský sběratel Wolfgang Sternling městu svou vzácnou sbírku křížů, obsahující malby, kresby, grafiky, knihy, sochy a svědectví lidové pobožnosti od středověku po současnost, pocházející z Evropy, Jižní Ameriky a severní Afriky. Vybrané exempláře z této sbírky jsou vystaveny v křížové chodbě bývalého Františkánského kláštera.
V kapitulním sále bývalého kláštera je prezentováno renesanční a barokní umění z Žitavy a okolí, jako například epitafy - náhrobní nápisy měšťanských rodin, ukázky zlatnického umění či umělecká díla katolického a evangelického původu.
V gotickém sále sakristie se středovým pilířem je pod názvem „Na nebi doma“ se nachází expozice církevního umění středověku. Vystavená vyobrazení svatých - obrazy a sochy - pocházející z kostelů z jižní Horní Lužice svědčí o tehdejších úzkých vztazích mezi Českem, Slezskem a Saskem.
Již ve středověku sloužilo klášterní nádvoří františkánským mnichům jako pohřební místo. Po stržení severního křídla kláštera zde v 17. a 18. století vzniklo jedinečné pohřebiště, které je vzhledem ke svému jedinečnému ucelenému systému řadových hrobek považováno za architektonicky nejvýznamnější barokní hřbitov v Sasku (Dr. Ulrich Rosner, Saský zemský ústav památkové péče). Stavba klášterního nádvoří na téměř čtvercovém půdorysu predestinovala toto místo ke vzniku tehdejší křížové chodby. Areál hřbitova je vystaven ve stylu italského „Camposanto“, s typickými obvodovými arkádami a vnitřní pohřební halou. Svým opulentními tvary a bohatou výzdobou je žitavské klášterní nádvoří nejen zcela jedinečným příkladem protestantské měšťanské hřbitovní kultury svědčící o hluboké pobožnosti a víře ve spásu, ale také svědectvím o vysokých nárocích tehdejší společnosti na posmrtnou reprezentaci a uctívání zemřelých.
Hroby mají nadzemní a podzemní část. V nadzemní části se nachází náhrobní kameny, v podzemní, často vyzděné hrobce, byly ukládány ostatky zemřelých.
První hrobka pochází z roku 1675 (č. 21) a poslední z roku 1723 (č. 1). I přes důsledné řazení jednotlivých hrobů do pravidelných řad je každá hrobka díky osobitým nárokům a představám svých majitelů či stavitelů, co do tvaru, stavebního stylu a výzdoby zcela jedinečná a nezaměnitelná.
Muzejní výstavní sbírka „SCHAUsammlung“ propojuje expozici s depozitářem v jeden celek a umožňuje návštěvníkům jedinečný náhled do rozmanitosti sbírkových oblastí muzea. Řazením exponátů do věcných skupin se mění perspektiva náhledu na ně a před očima návštěvníků tak vzniká jedinečná, nová kompozice.
Ve vitrínách a výstavních skříních jsou prezentovány neobvyklé umělecké a kulturní poklady. Nalezneme zde mimo jiné žitavský fajáns (jemná malovaná keramika), cínové nádoby či nábytek barokního a císařského slohu. Mezi barokním vyobrazeními svatých stojí sádrová soška Lenina. Součástí této sbírky jsou dále hračky a předměty denní potřeby z bývalé NDR, stejně tak jako díla regionálních umělců zvučných jmen, jako například Georg Grulich či Max Langer.
Žitava se může pochlubit nejstarším muzejním prostorem ve střední Evropě: V září roku 1709 byl barokní sál budovy Heffterbau starého Františkánského kláštera slavnostně odhalen jako výstavní sál pro kuriozity z žitavské knihovny (Ratsbibliothek). Série duchovních obrazů a celkový honosný vzhled sálu poskytují vskutku slavnostní atmosféru pro zde vystavované poklady kabinetu kuriozit: počínaje lebkou zakladatele žitavské knihovny a dřívějšího starosty města Nikolause von Dornspacha, přes císařské portréty, antické mince, čtverzubce nebo krokodýla až po turecké třmeny pro jezdce, čínské oltáříky, nádherný model lodi, až po cestovní sluneční brýle či obří globus z roku 1690.
Žitavský kabinet kuriozit podává vskutku jedinečné svědectví již téměř 450tileté historie měšťanského sběratelství, které v roce 1564 započal dar vídeňských cylindrových slunečních hodin.
Zvláštní místo ve sbírce zaujímá armilární sféra z roku 1790, astronomický přístroj z dílny hornolužického uměleckého truhláře a vynálezce Michaela Dienela, názorně ukazující pohyb nebeských těles na nebi a osvětlující vznik zatmění slunce a měsíce. Tento exponát byl do sbírky darován v roce 1803, v průběhu let ovšem zmizel a po svém znovuobjevení se nacházel v neútěšném stavu. Díky nákladným restauračním pracím je možné tento výjimečný exponát, jakož i řadu dalších zpřístupnit veřejnosti.
V bývalém vinném sklípku františkánského kláštera byl v roce 1937 za použití rekvizit dávného práva útrpného vybudována replika starověké mučírny. Palečnice, lámací kolo, španělské boty, skřipec a žitavské stínací sekyry a meče pocházejí ze žaláře a starých věznic. Původní originální místa poprav a soudů si divák může prohlédnout v multimediální místnosti, kde se může také seznámit s napínavými kriminálními případy z žitavské historie.
Ve sbírkách Městských muzeí města Žitavy září dlouho v tajnosti ukrývaný a nyní konečně očím veřejnosti zpřístupněný poklad: rozsáhlá vojenská sbírka, pravděpodobně největší v Horní Lužici, obsahující na stovky exponátů dřevcových a střelných zbraní, nožů, přileb, štítů, pancéřových rukavica dokonce nejrůznějších typů kanónů. K vidění je zde celá řada velmi starých a velmi vzácných exponátů. Sbírka je pokračováním městské zbrojnice, která se původně nacházela v budově radnice, později pak v budově dnešní Solnice (Salzhaus). Zde byly deponovány zbraně a výzbroj za účelem obrany města, ale i pro případ válečného tažení. Od počátku vzniku města až do konce 18. století bylo povinností každého občana, ve zbroji bránit sebe i město. Za účelem obrany města byly všichni mužští obyvatelé města rozděleni do skupin dle městských čtvrtí a tyto skupiny podléhaly rozkazům povolaných vojevůdců.
Řada muzeí byla po 2. světové válce nucena vzdát se svých sbírek zbraní. V Žitavě byly střelné zbraně pouze uvedeny do nepoužitelného stavu, sbírka jako taková ale zůstala kompletní a nedotčená a smí být nyní představena veřejnosti.