Kulturní stezka města Žitava
Žitavská Kulturní stezka propojuje celou řadu pamětihodností, z nichž snad nejvýznamnější jsou hostorické náměstí "Markt" s impozantní budovou radnice, sedmipatrová Solnice "Salzhaus", bývalý Františkánský klášter - dnes Kulturněhistorické muzeum města Žitavy a Řeznická bašta s věhlasnými květinovými hodinami, nacházející se na zeleném městském okruhu "Grüner Ring". OVýjimečným zážitkem a rovněž odměnou za vystoupání celkem 266 schodů je výhled z věže Kostela Sv. Jana "Johannisturm". Ovšem největšímy poklady města jsou bez pochyby Velké Žitavské postní plátno z roku 1472, vytavené v muzeu Kostela Sv. Kříže a Malé Žitavské postní plátno z roku 1573, jediné "Arma Christi" plátno na území Německa, které mohou návštěvníci obdivovat ve Františkánském klášteře.
Mobilní aplikace "Kulturpfad-Ap" vznikla za finanční podpory v rámci malých projektů Evropské Unie, ze zdrojů programu Evropského fondu pro regionální rozvoj INTERREG V A / 2014-2020.
V červenci roku 2017 byla zprovozněna mobilní aplikace města ŽItavy "Kulturpfad App". Ve vzájemné spolupráci města Hrádek nad NIsou a Euroregionu Nisa vyvinutá aplilkace má návštěvníkům žitvské Kulturní stezky umožnit stáhnout si do svého mobilního telefonu či tabletu informace k jedotlivým zastavením na Kulturní stezce a tak se přímo na místě dozvědět co nejvíce o jednotlivých pamětihodnostech.
Aplikaci v německém a českém jazyce si můžete stáhnout na webové adrese: www.zittau-tour.de .
Mobilní aplikace "Kulturpfad-Ap" vznikla za finanční podpory v rámci malých projektů Evropské Unie, ze zdrojů programu Evropského fondu pro regionální rozvoj INTERREG V A / 2014-2020.
Dominantou historického centra je zajisté budova radnice, postavená v letech 1840-1845 městským stavitelem Schrammem podle plánů architekta Schinkela. Budova, připomínající svým stylem typický italský renesanční „Palazzo grande“ vykazuje ovšem řadu architekturických prvků klasicismu. Pískovcové sochy v průčelí budovy z ateliéru drážďanského sochaře Beyera představují řecké bohyně Themis, symbol spravedlnosti a Sophii, symbol moudrosti.
V budově se nacházejí sklepení bývalé radnice s krásnými gotickými klenbami ze 14. století. Renesanční portál na ulici Johannisstraße pochází z doby kolem roku 1600.
V této bývalé pivnici s gotickým sklepem se nachází jedna z nejstarších hospod ve městě. Fasáda domu byla při přestavbě na počátku 20. století osázena bohatou sochařskou výzdobou.
V uceleném uličním průčelí domů na severní straně náměstí působí Noackův dům nejvíce velkolepým dojmem. Barokní stavbu nechal vybudovat v roce 1689 žitavský obchodník a senátor Andreas Noack.
Historie městské lékárny sahá až do roku 1519. Dům zdobený vzácnými arkýři byl postaven v roce 1707 a po velkém požáru v roce 1757 opět zrekonstruován.
Dům z roku 1710, který byl nejvýznamnějším hotelem ve městě, je skvostnou barokní stavbou s cenným pískovcovým portálem.
Tento bývalý hotel by postaven v roce 1767 v rokokovém slohu. Rada města zde ubytovávala své nejvýznamnější hosty, mimo jiné zde v srpnu 1813 přenocoval císař Napoleon I. před Bitvou u Lipska.
Měšťanské domy z 16. až 19. století, jejichž jádro tvoří středověké pivovarnické domy s klenbovými sklepy, byly v průběhu času několikrát přestavěny a rozšířeny.
Na západní straně náměstí Markt se tyčí budova starého Obvodního soudu. V roce 1678 ji postavil tehdejší starosta Johann Philipp Stolle. Slohově se jedná o přechod mezi pozdní renesancí a raným barokem.
Martovu neboli Rolandovu kašnu vytvořil v roce 1585 sochař Zimmermann. Na bohatě členěném renesančním sloupu znázorňuje postavu boha Marta. Ovoce, klasy a tkalcovské člunky symbolizují zdroje žitavského bohatství.
Bytové domy z 80. let 20. století, jejichž fasády navrhl v letech 2009/10 berlínský umělec Sergej Alexander Dott, jsou dnes čtvrtí v centru města v uměleckém směru Pop-art.
Dornspachův dům je vzácnou renesanční stavbou z roku 1553, kterou nechal postavit a kde do roku 1580 žil starosta N.v.Dornspach. Zajímavý je sloupový ochoz na dvoře domu s lodžiemi. Dnes se v nejstarším měšťanském domě ve městě nachází historický hostinec.
První listinná zmínka o tomto kostelu zasvěceném Janu Křtitelovi pochází z roku 1291. Dnešní stavba pochází z roku 1837 a byla postavena podle plánů architekta Schinkela, poté co se čtyřlodní kostel, který stál od roku 1485, stal obětí velkého požáru, ke kterému došlo 23.7.1757.
Prostranství u Kostela Sv. Jana je bývalým hřbitovem sv. Jana. U obvodové zdi se nachází hroby známých žitavských občanů, mimo jiné náhrobek starosty Prokopa Naso z roku 1608 a náhrobek starosty Nikolause von Dornspacha (zemřel 1580).
Staré gymnázium jako jedno z prvních německých gymnázií bylo postaveno po roce 1571 na pozemku bývalé budovy Kreuzhof johanitské komendy a v roce 1586 slavnostně otevřeno. Zakladatelem byl Nikolaus von Dornspach, který podporoval humanistický směr vzdělávání v Žitavě.
Jedná se o budovu starého kupeckého domu v rokokovém slohu, kterou nechal postavit obchodník Prieber v roce 1770. Za zvláštní zmínku stojí balkón s krásným kovaným zábradlím nad vyřezávanými a umělecky zdobenými dveřmi.
Obchodník Heinrich Grätz nechal tento dům postavit svému synovi v letech 1710 - 1717 ve slohu vrcholného baroka. Fasáda s nádhernou branou patří k nejkrásnějším a nejbohatším ve městě.
Tkalcovský kostel se nacházel za městskými hradbami a byl postaven v gotickém slohu v letech 1488 až 1500. Po četných poškozeních získal v roce 1889 svou nynější podobu.Na přilehlém Tkalcovském hřbitově (Weberfriedhof) se nachází mnoho náhrobků vysoké umělecké hodnoty, nejstarší dochovaný pochází z roku 1580.
Štíhlý korintský sloup s malou nádržkou a měděnou trubkou na podstavci připomíná žitavský městský pramen (minerální pramen).
V roce 1874 byly vybudovány podle plánů městského architekta Emila Trummlera v klasicistním slohu jako jeden z prvních německých krytých bazénů. Jejich věž je pozůstatkem starého městského opevnění. V letech 2001 - 2009 proběhla sanace památkově chráněné budovy na moderní plavecký a rekreační bazén.
Jedná se o jediný sloup tohoto druhu, který dnes existuje a který je věnován vzpomínce na první saskou ústavu z roku 1831.
Reprezentativní budova školy Johanneum byla postavena v letech 1869 - 1871 jako reálná škola městským architektem Emilem Trummlerem. Pozlacený anděl vytepaný z mědi, který stojí na věži vysoké 56 m, pochází z původní Tkalcovské brány (Webertor).
Dům byl postaven v roce 1853 tehdejším městským architektem Carlem Augustem Schrammem v klasicistním slohu se silným vlivem anglického tudorovského slohu.
V roce 1864 byla vybudována dvanáctistranná vodárenská věž s kopulovitou kovanou střechou. Mohutný reliéf lva na zemním vodojemu je dílem sochařů Johanna Gottloba Anderse a Gottfrieda Jächa a pochází z let 1717 -1719. Původně byl reliéf lva hlavní ozdobou Tkalcovské brány (Webertor), která byla zbořena v roce 1828.
Skvostná budova nádraží pochází z roku 1859 a byla postavena ve arkádovém slohu s prvky neogotického slohu. Vedle se nachází malé nádraží žitavské úzkokolejky, které bylo vybudováno v letech 1911/1912 v tzv. heimatstilu.
Novogotický kostel postavený podle plánů architekta Herrmanna Knothe-Seeka v letech 1883 - 1890 s věží vysokou 71 m. Varhany pocházejí z drážďanské varhanní dílny Jehmlich. Vzácná vitrážová okna byla vyrobena stejně jako ta radniční ve vitrážové dílně Türcke a Schlein v Žitavě, která byla dodavatelem saského královského dvora.
Divadlo je po technické stránce moderní divadelní stavbou z roku 1936, poté co staré divadlo na náměstí Neustadt v roce 1932 vyhořelo. V letech 2008 - 2010 proběhla rozsáhlá rekonstrukce a modernizace.
Tento obytný dům je prostým domem v čistě barokním slohu s obzvláště pěknými proporcemi a pozoruhodnou barokní kartuší. Na dvoře se nachází výrobní budova vitrážové dílny Türcke a Schlein z roku 1898, která byla dodavatelem saského královského dvora.
Heffterův dům, Žitvany láskyplně nazýván "Heffter" se stejnojmenným štítem, který je nejkrásnějším pozdně renesančním štítem Žitavy, patří ke komplexu bývalého Františkánského kláštera. Stavba byla zpočátku refektářem (jídelnou) kláštera a po roce 1691 byla využívána jako kostel exulantů. Po architektonické stránce je zajímavé dubové točité schodiště ve schodišťové věži a velký sál („kabinet umění a kuriozit) ve 2. poschodí s velkou malbou na barokním štukovém stropě.
Budovy Františkánského kláštera pocházejí z 15. století. Pozoruhodná je dlouhá křížová chodba ve východním křídle, na kterou navazuje kapitulní sál. V horním patře jsou v dlouhé řadě umístěny cely mnichů, které dnes slouží jako výstavní prostory. Na dvoře kláštera byl okolo roku 1700 zřízen hřbitov pro bohaté žitavské občany.
Před Městským muzeem se nachází jedna z nejpůvabnějších kašen v Žitavě, Zelená kašna. Kovaná koruna s erbem Saského kurfiřtství je dílem uměleckého kováře Michaela Fröhlicha z roku 1679.
Klášterní kostel je bývalým kostelem Františkánského kláštera. V roce 1293 byl hlavní oltář zasvěcen apoštolům Petru a Pavlovi. Hlavní loď kostela pochází z roku 1480 a byla postavena ve slohu pozdní gotiky. V letech 1696, 1731 a 1748 vznikly přístavby na jižní straně, tzv. modlitebny nebo oratoře bohatých žitavských občanů.
Rohový dům na ulici Bautzner Straße/Kirchstraße je stará pošta z let 1745/46. Za zmínku stojí rohový arkýř, který je vynikající barokní prací. Postavy v kartuši arkýře představují Marta a Minervu jako symboly války a míru.
Vybudována byla v letech 1846/48 pod vedením městského architekta Carla Augusta Schramma v neogotickém slohu podle vzoru Schinkelovy Stavební akademie v Berlíně. Obzvláště za vidění stojí pěkné schodiště.
Uvnitř bohatě zdobená vila postavená v letech 1889 - 1891 v neorenesančním slohu žitavským architektem Wilhelmem Rudolfem Poppem k vlastnímu užívání. V roce 1899 koupil vilu Karl Gustav Hiller, zakladatel továrny Phänomen-Werke.
Tato budova je opravdovým klenotem mezi žitavskými kostely, který si zachoval od roku 1410 svou nezměněnou podobu. Obdivuhodná je obzvláště vnitřní hvězdicová klenba, jejíž žebra se sbíhají v jediném středovém pilíři (pozdní gotika).V kostele sv. Kříže se nachází největší poklad Žitavy, „Velké žitavské postní plátno“ z roku 1472. Druhem a provedením se jedná o jedinečný exponát v Německu, který představuje jeden z nejvýznamnějších kulturních pokladů středověku.
O historii kašny samotné nejsou známy žádné spolehlivé informace, ale v kronikách se již v roce 1824 objevují zmínky o „Brusiči u panenské kašny“. Figurka samotná napodobuje tehdy po celém městě známou postavu brusiče.
Řeznická bašta patří k bývalému mohutnému opevnění města a značně přesahovala dvojité městské hradby. Celkově šlo o 13 takových bašt, které byly postaveny v letech 1513 - 1562.
Květinové hodiny před Řeznickou baštou byly vytvořeny v roce 1907 ze strojku starých věžních hodin a od té doby jsou symbolem Žitavy. Třikrát ročně jsou osazovány cca 4800 květinami. Zvonkohru z míšeňského porcelánu u květinových hodin daroval v roce 1966 spolek Žitavských řemeslníků. V letním období se každou celou hodinu rozezní lidová píseň.
Kostel je nejstarším žitavským kostelem a je přechodem mezi romantikou a gotikou. Doba výstavby není přesně známa, k první zmínce ale došlo v roce 1355. Hřbitov je místem posledního odpočinku mnoha osobnostní Žitavy.
Tato kruhová obranná věž je součástí bývalé malé městské hradby a pochází z poloviny 16. století.
V tomto domě se štítem v hlavním průčelí se narodil dne 16.08.1795 skladatel Heinrich Marschner, později dvorní kapelník v Hannoveru a skladatel mnoha romantických oper a vlasteneckých písní.
Kašna byla postavena v roce 1679 a je mistrovským barokním pískovcovým dílem sochaře Johanna Friedricha Schmidta. Kašnu zdobí socha Samaritánky.
Budova se nachází na jižní straně Solnice a byla přistavěna v roce 1713 v jednoduchém barokním stylu.
Mohutná solnice se silnými zdmi a strmou střechou se nachází uprostřed náměstí Neustadt. Základ tvořila solnice z roku 1389, na jejíchž základech vznikla v roce 1511 tříposchoďová budova. V roce 1572 došlo k jejímu rozšíření na čtyři a v roce 1730 na osm poschodí. Sloužila jako sklad soli, konírna, zbrojnice a sýpka. V letech 1998 až 2002 bylo možné provést v solnici a městské kovárně sanaci v souladu s památkovou péčí. Dnes se v nich nacházejí různé obchody, instituce a gastronomická zařízení.
Vývěsní štít hostince „Zum goldenen Stern“ označuje dům, který začal jako první hořet během velkého požáru města v roce 1757. Dům znovu postavil v roce 1771 pivovarník Christian Eckart.
Umělecky významná barokní kašna pochází z roku 1708 a vytvořil ji Johann Michael Hoppenhaupt. Znázorňuje Herkula, který ubíjí mnohohlavého Kerbera. Čtyři postavy dětí mají představovat Herkulovy mladistvé činy.
Dnešní reprezentativní barokní dům byl vybudován v roce 1532 a v roce 1749 byl přestavěn. Krásný je dvůr na pozemku s galeriemi a sloupy.
Bytový dům Neustadt 23, majestátní raně barokní stavba z roku 1683, patřil ve své době žitavskému starostovi Johannu Jacobu von Hartigovi. V letech 1881 a 1895 proběhla přestavba vnitřku budovy.
V horní části náměstí Neustadt se nachází Labutí kašna postavená v roce 1710. Labuť vytvořili žitavští sochařští mistři Johann Gottlob Anders a Gottfried Jäch z pískovce a mědi.
Existence historických masných krámů spadá až do doby vzniku města. V těchto místech mohli městští řezníci nabízet některé dny v týdnu své zboží. Obdobně existovaly i „chlebové krámy“, které se ale nedochovaly.
Reprezentativní budova z gründerského období byla otevřena v roce 1898 na městském okruhu a tím určovala ráz města. V roce 1916 následovala přístavba podél dnešní ulice Hochwaldstraße. Po rozsáhlé rekonstrukci dnes využívá komplex budov Vysoká škola Zittau-Görlitz.
Založení kostela sahá až do doby císaře Karla IV. Špitál, který k němu patří, existoval již v roce 1303. Kostel byl několikrát zničen a přestavěn. Kazatelna a oltář pocházejí z roku 1680, galerie jsou z roku 1617.
Mohutná stavba kasáren dominující celému prostranství byla postavena v roce 1868 a až do roku 1918 byla sídlem vojenské posádky. Stavbu řídil městský architekt Emil Trummler. Dnes tato působivá neogotická stavba naléhavě čeká na svou rekonstrukci a využití.