Žitavská Stezka pověstí

Absatz: 
Plánek zastavení na Žitavské Stezce pověstí
Plánek zastavení na Žitavské Stezce pověstí
Text: 

"Duchové, čarodějnice a démoni"

Zveme Vás na procházkupo Stezce pověstí, kde na celkem 14 zastaveních zábavnou formou poznáte neobvyklou tvář Žitavy. Na tomto okruhu Vám představíme výběr pověstí, které v průběhu staletí v Žitavě a o Žitavě vznikly .

Na tomto okruhu Vám představíme výběr pověstí, které v průběhu staletí v Žitavě a o Žitavě vznikly. Jedná se o krátká, většinou ústně předávaná vyprávění o fantastických, mystických a historických ale i od přírody odposlouchané příběhy.

Všechny pověsti byly vytvořeny anonymními autory a jsou nedílnou součástí lidové slovesnosti. Povětšinou se váží ke konkrétním událostem našeho města a lze je - narozdíl od klasických pohádek - přiřadit ke konkrétním osobnostem či místům. Během procházky městem jistě jednoduše objevíte historický základ jednotlivých pověstí!

Obsah následujících pověstí vychází Knihy pověstí Saské královské říše(Sagenbuch des Königreichs Sachsen) z roku 1903 z pera Dr. Alfreda Meichea.

Vřelý děkujeme společnosti baoGmbHBautzen, Schulungszentrum Zittau, za tvůrčí a praktické provedení jednotlivých zastvení jakož i pracovnímu úřadu Kraje Görlitz za velkou podporu!

Pokud jsme vzbudili Vaši zvědavost, pozveme Vás rádi ke komentované prohlídce v německém jazyce. Objednávky přijímá Tourismuszentrum Naturpark Zittauer Gebirge:
Telefon: +49 (0)3583 752-200
E-Mail: tourismuszentrum@zittauer-gebirge.com

V turistickém centru Tourismuszentrum (Markt 1) si ke Stezce pověstí můžete vyzvednout rovněž letáček.

Bildergalerie: 
Accordion: 
Accordion Element: 
Titel: 
1 Strašidelný žitavský zvoník
Accordion Inhalt: 
Text: 

IV dobách, kdy v Žitavě ještě stával původní Kostel sv. Jana (Johanniskirche), býval na věži u zvonu občas vídán františkánský mnich. Sahal po laně, jako by chtěl na zvon zazvonit. Předtím si sundával kutnu, aby mu při zvonění nepřekážela. Skutečný zvoník mnicha zpozoroval, sebral mu odloženou kutnu a připnul si ji pod svůj vlastní oděv. Když viděl, jak polonahý mnich hledá své šaty, odebral se s posměvačným smíchem domů. Poté se každého večera na věží zjevovala vyhublá zuřivě gestikulující postava mnicha. Ze strachu, že by zesměšněný duch neměl pro žertík pochopení a mohl by mu zlomit vaz, neodvažoval se zvoník mnichovi kutnu vrátit. Čas pomalu plynul. Zvoník začal churavět a byl čím dál tím slabší. V den, kdy od oné  krádeže uplynul přesně jeden rok vydechl zvoník s posledním zazvoněním naposledy. Jeho nástupce mohl nerušeně zvonit, jen v den výročí krutého žertu se zjevoval mnich bez kutny a dožadoval se navrácení svého oděvu. Protože nebylo možné ukradené šaty dohledat, pověsili lidé na věž podobný oděv. Duch si toho všiml a zpozoroval také, že mu byla podstrčena falešná kutna. Začal zoufale gestikulovat a odtáhl pryč. Poté se na místo vracel bez ustání  až do doby, kdy věž padla během Sedmileté války za oběť ostřelování .

Titel: 
2 Sladový mnich z Žitavy
Accordion Inhalt: 
Text: 

V Žitavě je mnoho pivovarů. Františkánským mnichům se však žádné pivo nezdálo dosti dobré. Jejich opatovi se podařilo získat od městské rady povolení pro zvláštní pivovar. Tlustý mnich Vavřinec měl tak vytříbenou chuť, že se stal pivovarským inspektorem. Třikrát denně navštěvoval sladovnu a pohárem z růžového dřeva tam nabíral hrst sladových zrn. Pak pochodoval po chodbách a zrna ochutnával. Pokud mu slad nechutnal, musel být tak dlouho skladován a míchán, dokud nebyl Vavřinec spokojen. Klášterní pivo bylo zanedlouho nejlepší v celém městě a každý je chtěl mít. Ostatné pivovaryve městě  jen obtížně sháněly odběratele. Dcera klášterního sládka svěřila svému milému, že páter Laurentius sestupuje do sklepů a žehná tam kádím s kvasícím nápojem. Její milý, který byl také sládek, nebohého Vavřince spolu se svými kumpány přepadl. Poté jej vlekli od pivovaru k pivovaru, dokud každému z nich nepožehnal. Takto požehnané pivo však chutnalo jako ocet. Během jedné šarvátky pak Vavřinec, sládkova dcera i její milý spadli do kádě. Brzy se po celém městě roznesla pověst o výtečné várce piva. Když se však objevila tři mrtvá těla, každý rychle vylil, co mu zbývalo ve džbánu. Téměř každého, kdo toto panenské pivo ochutnal, brzy sklátila těžká choroba. Kdo na ni zemřel, o tom se říkalo, že zemřel na noční truňk sladového mnicha. Od onoho dne už nikdo pivo z klášterního pivovaru nechtěl. Lidé si vyprávějí, že během první měsíční čtvrti o půlnoci táhne po sladovnách všech pivovarů sladový mnich ve své kutně, doprovázen utopeným párem. Tam, kde pivu požehná, tam se nápoj podaří. Kde se jedná se zlobou a hamižností, tam se pivo zkazí a kdo  je přeci jen ochutná,  pocítí je na svém těle ještě mnoho dní.

Titel: 
3 Královský les u Žitavy
Accordion Inhalt: 
Text: 

Když Žitava ještě patřila ke Království českému, panoval zde  mírný a moudrý král. Zanechal po sobě nedospělého prince, jemuž falešný strýc nechtěl dopřát korunu. Rozhlásil, že se princ při lovu v lese smrtelně zranil, a nechal korunovat sám sebe . Muži, kteří měli prince zabít, se však nad jinochem slitovali a propustili jej. O žebrotě se jinoch vrátil do Žitavy, kde se jej ujal bohatý švec. Nebyl si jistý, zda má mladíka považovat za prince, a tak raději mlčel a o chlapce se staral jako o vlastního syna. Naučil jej svému řemeslu a také poskytl mu vzdělání ve vědách. Roky plynuly. Lidé v Čechách už byli zotročující a tvrdou vládou svého krále unaveni. Pak však před svůj lid předstoupil zapuzený princ. Když jej spatřili a viděli, jak je podobný svému zemřelému otci, provolali jej králem. Místo, kde mladík stanul před svým lidem, leží napůl cesty mezi Žitavou a později vystavěným městem Ochranov (Herrnhut) a dodnes se mu říká Královský les (Königsholz). Dům, v němž švec žil, má nad dveřmi do kamene vytesanou pozlacenou podkovu.

Titel: 
4 Šílený pán z Žitavy
Accordion Inhalt: 
Text: 

V roce 1709 zemřel v Žitavě radní Dr. J. Ch. Meyer, který bydlel v rohovém domě mezi náměstím (Markt) a uličkou Kohlgasse. Pán se při výběru daní dopustil mnohé svévole. Lidé si vyprávějí, že mu ďábel zakroutil krkem. Na jeho náhrobku v Kostele sv. Kříže (Kreuzkirche) jsou dodnes vidět stopy čertovských drápů. Každý den o půlnoci prý vstává ze svého hrobu a řítí se ulicemi města na voze taženém vranými koňmi. Má hlavu hrozivě zkroucenou dozadu. Kdo jej spatří, zemře.

 

 

Titel: 
5 Pověst o kamenných kruzích v Žitavě
Accordion Inhalt: 
Text: 

Stará Žitava byla proslavená krásou svých panen. Jak se dočítáme ve starém verši:

Když v Budyšíně nechytí tě

a neskončíš v Görlitz o hlavu kratší

a žitavská kráska nespoutá si tě,

pak jsi měl štěstí, a to ti stačí.

Mnohá žitavská krása však měla smutný konec. Kdysi se na ulici poblíž kostela Frauenkirche poprali dva bratři poprali o jednu z žitavských panen.  Jeden z nich  prý při potyčce přišel o život. Asi sto kroků od kostela najdeme v kamenné dlažbě dva kruhy, značící místo, kde k šarvátce došlo. Kříž u hřbitovní brány je pomníčkem padlého jinocha. Kamenný obrázek dívky na vnější hřbitovní zdi severně od brány má zpodobňovat dívku, která byla příčinou sporu. Říká se, že byla zaživa zazděna do hřbitovní zdi.

 

 

 

Titel: 
6 Žitavská lesní stařenka
Accordion Inhalt: 
Text: 

V lesích a houštinách v okolí Žitavy, poblíž obcí Hainewalde, Dietersbachu, Großschönau, Cunnersdorf nebo Oderwitz můžete občas spatřit lesní stařenku. Drobná babička s vrásčitým obličejem nese v nůši na zádech nasbírané dříví nebo otep chrastí v zástěře. Vykračuje si po lese opřená o hůl, přede na křižovatkách cest nebo posedává v houští a plete. Kdo ji ošklivě osloví, nebo se jí dokonce vysmívá, na toho stařenka dýchne a na obličeji mu vyskáčou puchýře či vředy. Může i ochrnout. Kdo však starou paní pochválí, nebo jí dá dárek, tomu věnuje to, co upředla nebo upletla. Pletenina či přadénko se pak zázračně rozmnoží a přinesou obdarovanému štěstí a požehnání.

Lužičtí Srbové si dokonce vyprávějí, že se stařenka jako duch zjevila o pravém poledni ženským na vřesovišti při pletí lnu a hodinu s nimi rozprávěla. Ženám, které si s ní nechtěly povídat, prý zakroutila krkem.

 

 

Titel: 
7 Vodnice a žitavský řeznický učeň
Accordion Inhalt: 
Text: 

Vodnice často chodila do Žitavy k řezníkovi pro maso. Na své cestě do města poklaždé procházela malou branou v městských hradbách. Jednou přišla do masny a chtěla koupit kousek masa. Když chtěl mladý řezník odseknout maso, které si přála, držela vodnice druhý konec flákoty a chlapec jí z nepozornosti sekyrkou usekl prst. Vodní bytost hlasitě vykřikla a zvolala: „No počkej, za tohle budeš můj!“ S nadávkami odběhla a už ji nikdo víc neviděl. Mistr řezník nechal po tři měsíce učedníka doma a nepouštěl ho na vsi kupovat maso, protože se bál, že vodnice zamorduje jak chlapce, tak zvířata. Poté však učedníka vypravil do nedaleké vesnice, aby přivedl koupenou krávu. Na své cestě musel chlapec přejít přes malý příkop, ve kterém byla jen troška vody. Když strouhu překračoval, vodnice jej popadla, stáhla jej dolů a v louži jej utopila.

 

Titel: 
8 Truhlářský učedník v uličce Globengasse
Accordion Inhalt: 
Text: 

V uličce Globengasse, která se dnes jmenuje Amalienstraße, žil kdysi truhlář se svou rodinou a svým učedníkem. Krátce před vánočními svátky, kdy měl truhlář opravdu napilno, pověřil chlapce, aby brzy ráno roztopil pec, neboť se chystali vařit klíh. Chlapec se probudil a zdálo se mu, že už svítá. Pivovarští chasníci v protějším pivovaru už pilně pracovali. Vyděšeně vyskočil z postele, neboť se domníval, že zaspal. Ze strachu před výčitkami svého mistra se mu nepodařilo zapálit oheň v peci. Běžel tedy k pivovarnickým chasníkům a požádal je o lopatku žhavých uhlíků. Muži mu mlčky vyhověli. Učedník rychle vhodil uhlíky do pece v truhlářově domě, ale uhlíky ihned zhasly. Běžel podruhé a pak potřetí k podivně zamlklým a vážným pivovarnickým pomocníkům, ale uhlíky mu pokaždé zhasly. Jeho zoufalé myšlenky přerušilo odbíjení hodin. Hodiny bily jednou, dvakrát, třikrát až dvanáctkrát. Byla teprve půlnoc a nikoli brzké ráno, měsíční svit chlapce spletl. Zděšený hoch se podíval na pivovar, ale ten byl tmavý a bez známek života. Pln hrůzy vylezl zpátky na půdu a zachumlal se ve své posteli. Pak nad ním najednou stál mistr. Mistr šel sám nad ránem zatopit v peci a nenalezl tam ani uhlíky ani dříví. Zato našel v peci cosi lesklého. Bylo to zlato! Velmi jej to udivilo a nechal si od učedníka vyprávět, co podivuhodného se uplynulé noci přihodilo. Učedník teď to bohatství spatřil na vlastní oči. Předtím byl jen chudým sirotkem a teď jej potkalo takové štěstí! Poctivý tesařský mistr měl radost spolu s ním a řádně spravoval chlapcův majetek, dokud on sám nedospěl.

 

Titel: 
9 Divoký lovec
Accordion Inhalt: 
Text: 

Žilo bylo jednou jedno tuze zvědavé dítě. Vyprávěli mu o divokém lovci, který se v noci se svou loveckou družinou pohybuje v okolí. Všichni z té družiny přý mají hlavy podivně vykroucené dozadu. Malý zvědavec si přál vidět všechno na vlastní oči. Když divoký lovec se svou družinou jedné bouřlivé noci táhl městem, běželo dítě k oknu, aby ty divochy na vlastní oči zahlédlo. Ve chvíli, kdy byli lovec se svými společníky v okolí domu, probudila se matka dítěte a zjistila, že malý není ve své postýlce. Běžela  k oknu a tam své dítě našla s vytřeštěnýma očima a hlavou vykroucenou dozadu. To divoký lovec své oběti zakroutil krkem.

 

Titel: 
10 Zittavia - zakladatelka Žitavy
Accordion Inhalt: 
Text: 

Mýtus o založení města vypráví o „kněžně Zittavii“, která prý po smrti svého muže na jeho počest založila na území dnešní Žitavy mužský benediktinský klášter. Později byl klášter přeměněn na ženský klášter svaté Brigitty a bylo do něj přijato mnoho žen. V místě se zastavovalo také mnoho pocestných a domů přibývalo jako houb po dešti. Po Zittaviině smrti přešla osada do správy pánů z České Lípy. Kněžnin život připomíná dnes jen náhrobek, který zub času ovšem učinil nečitelným. Dlouhou dobu visela kopie desky v Kostele sv. Jana (Johanniskirche), neboť je zakladatelka prý pohřbená na zdejším hřbitově. Od 16. století je Zittavia písemně i ústně zmiňována jako zakladatelka města. Během svatojánské noci, kdy vystupuje z hrobu na kostelním hřbitově, je možné spatřit ji, kterak obklopena pestrobarevnou korónou světel prochází uličkami žitavského starého města. Při své obchůzce se ujišťuje o pokračování a prosperitě místa, které založila. Je dobrým duchem města a bdí nad jeho rozkvětem. Přináší štěstí všem, na kterých spočine svým milým pohledem.

 

Titel: 
11 Nešťastná žitavská sázka
Accordion Inhalt: 
Text: 

Při stavbě žitavského Kostela Nejsvětější Trojice (Dreifaltigkeitskirche), jenž je dnes nazýván Tkalcovský kostel (Weberkirche), uzavřel jeden z mistrů se svým dělníkem sázku, kdo dokáže nejrychleji a bez chyby dostavět nedokončený opěrný pilíř. Oba se pustili do práce ve stejný čas a pracovali přičinlivě. Ani mistr ani jeho dělník si nedopřáli odpočinku a téměř ani nejedli. Tak uplynuly dva dny a dvě noci a pilíře byly téměř hotovy, když začaly mistrovi, který nebyl přivyklý dlouhodobé a těžké námaze, docházet síly. Kladl kámen na kámen a vyčerpáním se řásl jako v horečce. Jeho námaha však byla marná. Třetího dne kolem poledního se z lešení u druhého sloupu ozvalo veselé zavolání: „Hotovo!“ Mistr zbledl jako stěna. Zdola se ozýval jásot ostatních dělníků i obyvatel města, kteří s rostoucím zájmem a účastí soutěžení sledovali. Mistr slezl z lešení a prohlížel si sloup svého dělníka. Nemohl nalézt žádnou chybu. Při pohledu na mladého vítěze jej popadl takový vztek, že vytáhl dýku a dělníka probodl. Zednický mistr byl pak odsouzen a popraven městským katem. Jeho hlava se dodnes  za nocí občas kutálí po hřbitově Tkalcovského kostela. Na věčnou památku této události byly na oba sloupy, kterým se lidově říká „sloupy sázky“ a jež se nacházejí na západní straně svatostánku, umístěny dva výklenky a do zdi byl vložen kříž s dýkou a mečem.

 

Titel: 
12 Žitavský zaříkávač ďábla Pursche
Accordion Inhalt: 
Text: 

V roce 1695 nalezla děvečka sloužící u kupce jménem Junge v posteli žáka Gottfrieda Heinricha Purscheho, který byl u kupecké rodiny ubytován, malý zašitý kožený váček. Když jej otevřela, anšla byl v něm kousek krví nasáklého papíru a lístek popsaný krví. Na jedné straně bylo napsáno:

 

„Zaříkávadlo

+++ Satan Gott Juva permittere necesse est oportet

Nagel (tj. ďábel) první je mou ochranou.“

 

Na druhé straně byla slova:

„Gottfried Heinrich Pursche. Ó satane, chci Ti sloužit, chci Tě milovat až k smrti, jen mi prosím dopřej, abych přemohl své nepřátele, za to Ti náležím, učiň mne silným, pevným a nepřekonatelným.“

Pursche se přiznal, že napsal dva takové lístečky, jeden inkoustem, druhý krví. Ten první se prý ztratil, druhý lístek prý položil před okno, aby si jej mohl ďábel vzít. Ten však nepřišel. Pursche proto ušil sáček, lístky do něj vložil a nosil jej na krku. Když však šel na Zelený čtvrtek na večeři Páně, sáček si z krku sundal a schoval jej v posteli, kde na něj narazila děvečka. Pursche skončil v arestu, byl odsouzen k několika ranám bičem a vykázán ze země.

 

Titel: 
13 Zázračná zásoba chleba
Accordion Inhalt: 
Text: 

Po velkém požáru města v roce 1608 se ve Väterhofu rozdával chléb chudákům, jejichž domy vyhořely. Jednoho dopoledne se stalo, že byli mnozí chudí požádáni, aby přišli až po obědě, neboť zásoba chleba již došla. Když se odpoledne truhly znovu otevřely, byly zázračným způsobem opět až po vrch plné zásobami.

 

Titel: 
14 Popeleční babka z Žitavy
Accordion Inhalt: 
Text: 

V noci na Nový rok 1756 a okolo půlnoci v následujících dnech bylo možné v ulicích a před Kostelem sv. Jana (Johanniskirche) v Žitavě spatřit chromou a vrásčitou stařenu, kterak zuřivě mete koštětem čerstvě napadaný sníh.  Někteří lidé, kterým se jí zželelo, se jí ptali, proč to dělá a kdo vlastně je. Odpovídala: „Jsem popeleční bába a zametám popel, všude tam, kde nějaký leží. Mám ještě hodně práce, všude jsou přímo závěje popela, ve všech ulicích a tady (před kostelem sv. Jana) obzvláště.“ Protože se výjev každé noci opakoval a město zachvátila hotová hrůza, rozhodla nejvyšší rada, že musí celé věci učinit přítrž a svévolnou metařku zadržet. Městští vojáci s několika radními v čele si na stařenu jedné noci počíhali. Zjevila se jako obvykle. Na volání nijak neodpovídala, bez vyrušení pokračovala v zametání. Když se po ní ohnali a chtěli ji chytit, rozplynula se její postava jako dým. Další noci byla opět na svém místě, ale nikdo se již neodvažoval se k ní přiblížit. Pak ji bylo možné spatřit každé noci, jak horečně zametá, a to až do 23. července roku 1757. Město bylo v té době obsazeno několika stovkami pruských vojáků a dostalo se pod palbu císařských spojeneckých oddílů. Velká část Žitavy lehla popelem. Jedna z prvních střel dopadla na kostel a zapálila jej. Všude tam, kde předtím šedivá stařena zametala, padaly žhavé koule a budovy mizely pod plameny ohně. Během požáru bylo vidět šedou postavu, jak se vznáší nad rozžhavenými troskami a mete před sebou koštětem oblaka popela. Teď lidé pochopili varování šedé babky, ale bohužel příliš pozdě. Od těch dob se ulicemi města o silvestrovské noci a v předvečer památného požáru, 22. července, vznáši nad městem, zametá a volá na lehkomyslné občany: „Buďte bdělí a mějte se na pozoru, aby vás znovu neočekávaně nepřepadlo neštěstí a nezničilo vás úplně.“

I

Social Content: Drucken, Mail, Sociallinks