Žitavský poklad epitafů

Kurzfassung: 
Žitavský poklad epitafů Při příležitosti slavnostního zahájení dočasné výstavy "Zcela jinak. Reformace v Horní Lužici" v Klášterním kostele dne 30. 7. 2017 byl veřejnosti vůbec poprvé prezentován restaurovaný Poklad epitafů. Vystavované epitafy jsou v součástí trvalé expozice Klášterního kostela a Kostela sv. Kříže nesoucí název "Doufání. Chlubení se. Truchlení. Žitavský poklad epitafů".
Absatz: 
Epitaf pro Michaela Weise, 1615
Epitaf pro Michaela Weise, 1615
Text: 

V dobách 16. až 18. století věnovali obyvatelé Žitavy památce a uctívání zesnulých členů rodiny velkou pozornost. Nejen movití obchodníci, ale i obyčejní řemeslníci nechávali v žitavských kostelích postavit honosné, obrazy zdobené hrobky. Pamětní desky připomínající památku zesnulých jsou nazývány epitafy. V kostelích města Žitavy viselo v dřívějších dobách na 160 epitafů různé velikosti, ze kterých se asi 80 podařilo zcela či částečně zachovat. Tyto pamětní desky se nyní nacházejí převážně v Klášterním kostele a Kostele sv. Kříže. Sbírka nazvaná Žitavscký poklad epitafů je největší sbírkou svého druhu v oblasti středního a jižního Německa. Žitavská obrazová díla podávají svědectví o představách víry evangelicko-luteránské občanské společnosti v Žitavě z doby před zahájením reformace.

 

 

Titel: 
Památník pro budoucí generace
Epitaf pro Matthese Lange, 1611
Epitaf pro Matthese Lange, 1611
Text: 

Epitaf (řecky epitafios, náhrobní nápis) je krátký text na pamětní desce, který informuje o zesnulé osobě, shrnuje její život a tematicky se vztahuje k mrtvému. Eúpitafy byly umisťovány ve vnitřních prostorách kostelů, většinou na zdech a pilířích. Mohly být zhotoveny již za života, nebo byly po smrti rodinného příslušníka objednány pozůstalými a nemusely být nutně vystaveny v blízkosti hrobu, ale v místech, kde mělo být na zesnulé vzpomínáno.

Titel: 
Epitafy jako obrazy víry
Epitaph pro Agnes Rittner, 1636
Epitaph pro Agnes Rittner, 1636
Text: 

Obrazy a nápisy na epitafech předávají "božská" poselství. Vyjadřují prání, aby byli lidé po smrti přijati do Království Božího a  jednoho dne, ke dni Posledního soudu povstali z mrtvých. S touto představou byla úzce spojována naděje, že se členové rodiny po smrti opět sejdou v nebeském světě a budou spolu nadále spojeni. Toto poselství směřovalo nejen na pozůstalé, nýbrž na celou křesťanskou obec. Obrazy a citáty z bible, uvedené na epitafech povzbuzovaly osoby, kteří si je prohlížely k pravé víře a správnému jednání s vyhlídkou věčného života v Královstvím Božími. Obrazy a nápisy na epitafech přitom reflektují rovněž jistou dávku přesvědčení ve skutečnost, že víra v Ježíše Krista umožňuje vstoupit do Království Božského i hříšníkům.

 

Titel: 
Luteránské sebevědomí
Epitaf pro Petera Moritze von Prittwitz, 1685
Epitaf pro Petera Moritze von Prittwitz, 1685
Text: 

Ve své komplexnosti reflektují epitafy kolektivní vědomí obyvatel Žitavy 16. až 18. století, že jsou součástí velké spravedlivé, křesťanské, přesněji řečeno evangelicko-luteránské obce.  Poukazují na přesvědčení luteránů, že zastupují a žijí pravou víru, která zaručuje posmrtný život v Království Božském. Současně byly epitafy projevem společenského postavení, neboť dosvědčovaly skutečnost, že si určité rodiny mohly dovolit věnovat část svého majetku na zhotovení honosného náhrobku. Především obyčejní řemeslníci tak často demonstrovali svůj společenský vzestup.

 

Titel: 
Zlatý hřeb v Kostele sv. Kříže
Epitaf pro Johanna Christiana Körnera, 1729
Epitaf pro Johanna Christiana Körnera, 1729
Text: 

JOHANN CHRISTIAN KÖRNER, 1729

Původní stanoviště epitafu: Kostel sv. Kříže

Johann Christian Körner 1658–1712
Anna Dorothea Körner 1654–1729, manželka
Christian Körner 1684–1725, syn

U tohoto zlatého hřebu žitavského Kostela sv. Kříže se jedná o monumentální, sochami a členitými architektonickými detaily bohatě zdobený dominantní epitaf. Prostřední část je rámována dvěma sloupy s písmeny.  Následují plastické a plošné ornamenty, které rámují oválné středové pole z měděné desky, obsahující pamětní nápis. Nad středovým polem se ční vysochaná kamenná  koruna.  Na arichitrávu sedí anděl třímající v rukou pohár a kříž, přestavující alegorii víry. Také na bočních štítech sedí andělé. Středový štít obsahuje svatozář s hebrejským jménem Boha, tzv. tetragramem. Nad obláčky a paprsky se zvedá hlava anděla s korunou. Střední část je lemována zalomenými boky. Zde se na dvou podstavcích tyčí dva další andělé. Anděl vpravo nese pilíř, pravděpodobně sloup utrpení.

Johann Christian Körner byl původem ze Slezska, přesněji  z Schmiedebergu (Kowary), kde se v roce 1658 narodil. Později se přestěhoval do Žitavy a v roce 1683 se oženil s Annou Dorotheou Möller (26. 12. 1654 – 30. 11. 1729), dcerou radního a městského soudce Markuse Möllera. Stal se členem městské rady a správcem Špitálu sv. Jakuba. Zemřel dne 8. prosince 1712.  Za života vlastnil pivovarnický dvůr Am Markt 15, několik luk a pastvin, jakož i ovodný sad v ulici Drehgasse.

 

 

Titel: 
31.08. | 01.09. KONFERENCE:Od katolíka k evangelikovi? Vybavení žitavských kostelů 16. století a 17. století
Konference: Vybavení žitavských kostelů v 16. a 17. století
Bildergalerie: 

Social Content: Drucken, Mail, Sociallinks